ČSE – Hifiklub Pelhřimov

Vznik klubu.

Hifiklub Pelhřimov vznikl jako 60. základní organizace Svazarmu v roce 1977. Zakládajícími členy byli František Sejk, Václav Matějka a Petr Plachý. Podnětem pro vznik klubu byla činnost Hifiklubu Jihlava, především výstavy HIFI – AMA.

Snahou členů klubu bylo postavit mixážní pult podle stavebnice, která obsahovala tištěné spoje a součástky. To se také podařilo a tak se první činnost klubu zaměřila na ozvučování vystoupení místních hudebních souborů, vznikajících diskoték ale především schůzí. Ty přinášely nemalé finanční prostředky do rozpočtu klubu. Začátkem roku to byly výroční schůze JZD, pak Mezinárodní den žen, Den učitelů, konference Pionýra, Svazu mládeže a dalších organizací.

Pravidelnou zakázkou pro náš klub bylo pořizování nahrávek a ozvučení Spartakiád. Dostatek finančních prostředků nám umožnil rozšiřovat ozvučovací aparaturu nákupem mikrofonů, reproduktorů, zesilovačů a dalšího vybavení v prodejně Elektroniky v Praze ve Smečkách. Zde jsme si také objednali magnetofon TEAC A–2300SX, který vzbuzoval obdiv na všech našich akcích.

Zmíněná prodejna Elektroniky v Praze nabízela nejen vybavení pro tehdejší Hifikluby, ale také stavebnice gramofonů, zesilovačů, reproduktorů a vynikající gramofonové přenosky SHURE. To vše však pouze pro naše členy formou odběrních poukazů. Je pochopitelné, že zájem o členství v našem klubu byl značný a naše členská základna se rychle zvyšovala.

Klub – klubovna – konstruktéři

Naše první klubovna byla ve starším domě „U Moravů“, který jsme užívali spolu s místním Automotoklubem a Radioklubem. Nevýhodou byla značná vlhkost a tak jsme se po čase stěhovali do přízemí budovy Okresního výboru Svazarmu v Pelhřimově, kde pronajatá místnost měla jedinou nevýhodu a to své rozměry. 6 x 4 metry postačily jen na uskladnění ozvučovací aparatury, která se navíc neustále rozrůstala. Obsluhovat ozvučovací aparaturu uměl každý člen klubu, ale našim největším zvukařem byl Luboš Dobiáš, který zajišťoval neúnavně naše akce, ať byly kdykoliv a kdekoliv. Protože rádius ozvučování se stále rozšiřoval, pořídili jsme si i starší automobil Škoda 1203, do kterého jsme trvale uskladnili reprosoustavy, čímž se konečně klubovna uvolnila pro nově vznikající konstruktérskou činnost. V klubu vznikla nová sekce konstruktérů, kteří kromě kompletace stavebnic především zesilovačů a reprosoustav z prodejny Elektroniky v Praze, začali vytvářet vlastní výrobky z oblasti audiotechniky, se kterými se pak účastnili soutěží HIFI AMA. Našimi konstruktéry kromě již zmíněného Václava Matějky byl Václav Vondrák a František Michálek. Výrobky z Elektroniky Praha jsme používali i při rekonstrukcích ozvučovacích souprav kulturních domů, škol ale i kostelů. V letech 1983 až 1985 jsme se aktivně podíleli na výstavbě víceúčelové budovy Svazarmu v Pelhřimově, Pražská 1114. V přízemí budovy byla dílna automotoklubu, sklad a klubovna potápěčů. Druhé patro patřilo celé našemu Hifiklubu. Zbytek budovy pak střelcům a radistům. Budova se stavěla v akci „Z“ a každá odbornost musela podle přidělených prostor odpracovat odpovídající počet brigádnických hodin. Dodnes mám schovaných 6 brigádnických průkazů, které dokládají, že na stavbě jsem od 
7. 6. 1983 do 19. 12. 1985 odpracoval 376 hodin. V našem patře jsme měli sál pro 100 osob, bar, nahrávací studio, dílnu, měřící pracoviště a kabinet výpočetní techniky. Konečně byly vytvořeny dobré podmínky pro činnost sekce ozvučování, konstruktérské, audiovizuální a začínající výpočetní techniky.

Diskotéky

Za ozvučování schůzí, akademií k různým výročím, spartakiád a za instalace nových aparatur do kulturních domů jsme byli chváleni, ale za ozvučování diskoték nikoliv. Ty byly trnem v oku různým funkcionářům, kteří na nás tlačili, abychom tuto činnost omezovali. To jsme ale nechtěli, o diskotéky byl obrovský zájem a naši diskžokejové patřili k těm nejlepším. Láďa Pazdera vozil z Brna ty největší hity západní provenience, které pak do svého repertoáru zařazovali Vladimír Ježek, Josef Rod, Jindřich Příhoda, Miloslav Kubiska, Jiří Kváš, Václav Háva a další. Měli jsme uzavřenou smlouvu na pravidelné diskotéky v hotelu Rekrea v Pelhřimově a na spoustu nepravidelných akcí po celém okrese. Bylo třeba od diskoték odpoutat pozornost. Vznikla proto nová sekce audiovizuální tvorby. Začali jsme klub vybavovat fotoaparáty, projektory, prolínačkami a zpětnou projekcí. Vyslali jsme naše diskžokeje na kurzy audiovizuální tvorby do Českých Budějovic a do Prahy, kde získali nové znalosti a dovednosti ale především nezbytný svazarmovský průkaz Instruktora kulturně ideové činnosti. Ozvučování diskoték jsme začali říkat ozvučování audiovizuálních pořadů. Ve výkazech naší činnosti pro OV Svazarmu to vypadalo úplně jinak. Nakonec to byla pravda, ke každé diskotéce patřily světelné efekty, jako byly barevné hudby, projektory osvětlující otáčející se zrcátka, která vrhala požadovaný efekt na návštěvníky. Na druhé straně jsme ale museli vytvořit skutečné audiovizuální pořady, se kterými jsme se zúčastňovali různých soutěží a festivalů. Vytvořili jsme jich řadu, populární byly pořady z oblasti životního prostředí či činnosti jiných svazarmovských odborností. Získali jsme ocenění na krajských i celostátních Festivalech audiovizuální tvorby. Náš pořad „Jmenuji se Sičalov“ zvítězil ve své kategorii na celostátním festivalu v Jihlavě.

Vznik České společnosti elektroniků

Sametová revoluce byla příležitostí pro náš klub, ozvučovali jsme téměř nepřetržitě akce místního Občanského Fóra. Na druhé straně bylo jasné, že Svazarm končí a nebylo jasné, co bude dál. Odpověď jsme hledali v Praze. Na první a poslední konferenci Sdružení technických sportů a činností a na prvním zasedání vznikající České společnosti elektroniků na Veleslavíně. Ihned jsme podali přihlášku do ČSE a byl nám vystaven registrační list číslo
002-PE.

Vývoj ve společnosti ukázal, že některé naše aktivity končí. Nejprve to byla činnost konstruktérská, pak audiovizuální tvorba a nakonec i ozvučování. Zůstala výpočetní technika, která se začala rychle vyvíjet. 18. 11. 1992 jsme si koupili první počítač PC 386, barevný monitor a jehličkovou tiskárnu Star LC–15 za 66.466,- Kč. Scházeli jsme se v klubovně a seznamovali se s M–602, T–602 a Calc–602. Našimi prvními informatiky byli Jaromír Strnad a Karel Bílek. Bylo ale třeba také vydělat na energie a další provoz klubu. Využili jsme aktuálním situaci ve školství a otevřeli Dětskou jazykovou školu s výukou angličtiny a němčiny, podporovanou výpočetní technikou. Děti po hodině klasické výuky jazyka přecházely do učebny výpočetní techniky, kde na počítačích řady Didaktik M procvičovaly slovíčka. Práce s počítačem pro děti prvního stupně základní školy naplňovala Komenského Školu hrou a tak jsme si na nezájem nemohli stěžovat. Naše další činnost byla zajištěna. Měli jsme klubovnu, kterou jsme si postavili, měli jsme vybavení pro činnost, která nás zajímala, a nemuseli jsme se ohlížet na stanovisko Svazarmu. Začali jsme pořádat letní tábory pro děti, kde dopoledne probíhala výuka programování, letování, osazování tištěných spojů a práce se stavebnicemi. Odpoledne pak koupání, sport a pobyt v přírodě. Na činnost s mládeží jsme od České společnosti elektroniků obdrželi dotaci ve výši 5.000,- Kč.

Problémy v ČSE i v klubu

Zúčastňovali jsme se všech akcí pořádaných vedením České společnosti elektroniků, které se konaly převážně ve Zlíně, i Valného shromáždění v Brně a Praze. Zde jsme se dozvěděli, že to jde s naší organizací z kopce, že byly zastaveny naše nemovitosti a že zřejmě brzy přijdeme o veškerý majetek. Začali jsme vnímat problémy ve vedení ČSE a postavili jsme se proti rozhodnutí tehdejšího 13 členného předsednictva o vyloučení tajemníka pana Ing. Pavla Fouska z ČSE, který poukazoval na nesrovnalosti v účetnictví a nakládání s majetkem ČSE. Psal se rok 1994 a nám začaly problémy s klubovnou. Přestože všechny budovy postavené v akci „Z“ v Pelhřimově zůstaly v majetku těch, kteří je postavili (zahrádkáři, myslivci, rybáři) u Svazarmu to tak nebylo. Budovu převzalo Sdružení technických sportů a činností Praha, a protože Česká společnost elektroniků z tohoto sdružení vystoupila, stali jsme se nájemníky. Měli jsme možnost zůstat v budově stejně jako místní Automotoklub, museli bychom ale vystoupit z ČSE a to jsme odmítli. Budovu jsme užívali do roku 1999 kdy požadavky na nájemné a energie začaly převyšovat naše možnosti.

Změna názvu klubu.

Koncem roku 1999 jsme změnili název na Český Hifiklub Pelhřimov a stali jsme se klubem, který začal sdružovat i členy ČSE, kteří získali dle nových Stanov ČSE individuální členství. Registrovali jsme tak kromě členů z Pelhřimova i členy ze Zlína, Brna, Plzně, Bystřice nad Pernštejnem a Děčína. Pro všechny naše členy jsme zajišťovali účast na vzdělávacích akcích zaměřených na práci s programy MS OFFICE a od roku 2004 na získávání evropského certifikátu počítačové gramotnosti ECDL. Klub začal sdružovat lektory výpočetní techniky a získal Živnostenské oprávnění pro lektorskou činnost pořádání vzdělávacích kurzů. Tato činnost se stala hlavní náplní naší činnosti. Klub měl v roce 2001 – 26 členů, v roce 2011 – 17 členů a v roce 2014 – 15 členů.

V roce 2014 byla v souvislosti s přijetím Nového občanského zákoníku zahájena přeregistrace České společnosti elektroniků z občanského sdružení na spolek. Ve stanovené tříleté lhůtě museli touto transformací projít nejen členové, ale především všechny kluby. Některé to vzdaly protože administrativní zátěž byla značná. Známé heslo „Co je psáno, to je dáno“ se změnilo na „Co je psáno, to je dáno, pokud je to ověřeným podpisem podepsáno“. Do nově vznikajícího pobočného spolku v Pelhřimově se z našeho klubu přihlásilo 15 členů a 3 členové ze zrušeného Hifiklubu Jihlava. Na členské schůzi dne 28. 5. 2015 jsme přijali původní název Hifiklub Pelhřimov, zvolili své sídlo a funkcionáře. Přijaté změny zapsal Městský soud v Praze do spolkového rejstříku dne 21. 7. 2015. Všechny doklady o provedené přeregistraci najdete ve spolkovém rejstříku pod Identifikačním číslem 705 04 148.

Zpracoval Mgr. Petr Plachý, předseda klubu